Potkáváme stále více podobně postižených lidí, včera jeden Němec důchodového věku na klasickém kole dojel do stejného kempu a po výměně zkušeností jsme zjistili, že jede téměř stejnou trasu jen v opačném směru. Neměl žádný elektromotor, navíc táhl s sebou i výbavu na vaření a stejně jezdil větší denní vzdálenosti.
Následně jsme dnes potkali kolem oběda bosého člověka na kole s přívěsem, který byť neuměl anglicky nás nasměroval na fastfood, kde následnĕ taky přijel a večer dojel i do stejného kempu.
No a do třetice před chvíli přijel další německý důchodce na leho-tříkolce s přívěsem, který jede přesně opačnĕ naši trasu pro příští týden.
Kromě takovýchto setkání jsme dnes samozřejmě také jeli, polovina trasy byla převážně po stěrkových cestách, kde jsme měli pocit, že když se něco stane, tak nás najdou až příští rok.
Když jsme náhodou přece jen potkali živáčka, tak neuměl ani slovo anglicky, takže jsme se domlouvali pomocí posunků, ale moc si nejsem jistý, jestli chtěl říct, že si tam máme jít zaplavat, nebo že se tam plavat nesmí, ale jistě to bylo něco o plavání...
Po kratké prohlídce dnešního cílového místa
jsem se ještě zastavil v nemocnici (první po dlouhé době), aby mi na moje bolavé ucho poradili ibalgin (už si ho pár dní beru) a abych přišel zítra, že tam bude víc doktorů a méně pacientů.
Kemp je opět u pěkného moře, ideální zejména na dlouhé procházky mĕlkou vodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.