Nadšení ale moc nevydrželo, protože za chvíli už zase pršelo a navíc jsme jeli po šterkové cestě, která dnes neměla konce.
ale mnohem častěji jsme hledali nějaký přístřešek, klidně i na zápraží náhodného domu u cesty.
Nebýt vydatného oběda v čínské restauraci (co jiného by nám taky místní doporučili), tak by nás musela přepadnout trudnomyslnost.
Večer jsem musel zajet na benzínku umýt kolo, protože jsme tam měli tunu písku navíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.