Na dlouhou dobu poslední spánek v postelích neprobíhal úplně klidně. Jednak jsem byl trochu nervózní z mého ilegálního parkování tandemu v přízemí hotelu zamčeného k radiátorům.
Ale více starostí nám působilo plánování další cesty, protože z Tampere zpět k moři není úplně ideální trasa. Měli jsme problém najít v dojezdových vzdalenostech nějaké větší město a pokud možno i s kempem. Jedna trasa se objevila, ale bĕhem dne budeme vždy odkázáni sami na sebe. Lidé tu sice bydlí, ale něco jako obchod nebo restaurace nikde nenajdete. Nakonec nejčastější společnost nám dělal dobytek
a nebo otravné velké mouchy, které nás dokonce pronásledovaly i při jízdě po místní horské dráze.
V cíli cesty je potom jako božské zjevení benzínka s bufetem, kde si dáte podle obrázku vlastně cokoli, protože náhražka oběda jen těžko uspokojí unaveného cyklistu.
Čekají nás ještě dvě podobně náročné a dlouhé etapy, ale naštěstí na zítra slibují oblačnost a možná i přeháňky. Kdo by čekal, že se budeme těšit na špatné počasí.
Také skoro prázdný kemp je velká změna v porovnání s hordou dnem i nocí slavících Finů o jejich prodlouženém víkendu.
A do třetice téměř horká voda v jezeře nás skoro naštvala, když jsme se chtěli zchladit po téměř devadesáti kilometrech jízdy na přímém slunci.
Věci se holt stále mění...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.