10. den: Parkano - Kurikka

I přes ranní útok komárů jsem si musel dát studenou sprchu, abych smyl pot z balení stanu. Stejně to nepomohlo a i když dopolední část cesty nebyla tak kopcovitá, jak jsme očekávali, propotili jsme se znovu během chvíle. Zejména kvůli šterkové cestě a to nejen zvýšeným úsilím, ale i strachem, že se nám náš přetížený tandem někde smekne.

Celé dopoledne jsme projížděli územím nikoho, navigace se podobala spíš slepé mapě a cestou jsme potkávali jen v lese odpočívající bagry a že jich tam bylo...

Navazující lepší cesta byla totální zklamání, protože měla jen vyšší vrstvu štěrku a když nás předjížděl autobus, doufali jsme, že následující odbočka bude opět na horší cestu.

Jediná hospoda cestou byla tak osamocená a proto jsme do poslední chvíle nevěřili, že tam budeme moct poobĕdvat. 

Naštěstí tam opravdu vařili a měli i soukromou pláž, takže jsme se tam poflakovali, dokud se nenabije baterie totálně vybitá dopolední terénní etapou.

Následující delší polovina dnešní trasy se už motala kolem nějaké rychlostní silnice.

Všude se objevovali motivy větrných mlýnů a jiných podivností.

Před kempem jsme měli možnost dozásobit se na večer a potom konečně přišla ta slibovaná oblačnost, takže posledních 25 km jsme pro změnu ujížděli dešti/bouřce. 

Jediný kemp na trase byl lepší, než jsme doufali, takže máme chatku

za cenu stanu na minulém kempu.

Pršet začalo, až jsme se posilovali pivem, které jsme si dnes opravdu zasloužili.