38. den: Hedemora - Sala

V noci se vypršelo, takže jsme se probudili do slunečného rána. Sbalili jsme vyprané oblečení a hurá za dalšími zážitky. 

Před námi stále pršelo, takže jsme jeli po čím dál mokřejších silnicích i stěrkových cestách. 

Místo aby nás honil déšť, honili jsme tentokrát my jej a vyhráli jsme... Naštěstí to byla jen krátká přeháňka, takže stačila nepromokavá bunda a kraťasy na slunci brzo uschnuly.

Cestou se začaly rojit další historická auta.

Takže to nejspíš nebyla jen náhoda, ale nějaký závod spolehlivosti. 

Vyfotili jsme zase nějaký kostel a tentokrát i jedno nádraží.

Protože dnes byl průjezd větším městem už v 10 hodin, vypadalo to na studený oběd, ale časem jsme si spočítali, že pokud dnešních cca 70 km ujedeme bez odpočinku, stihneme oběd v cílovém městě Sala.

Únava se podepsala i na psychice, protože když jsem zastavil u první reklamní cedule na obědové menu, začala Lenka skoro křičet, že je to zase pizza a že raději pojedeme do centra, kde má v mapě dvě restaurace a aspoň jedna určitě pizza nebude.

Měla pravdu, pizza byla jen jedna z nich, ale bůh ví proč, nechtěla se přesto dnes u jídla fotit...

Po ubytování v kempu (=stavění stanu) jsme vyrazili na prohlídku místní atrakce-dolů na stříbro. 

Měděný důl včera byl sice větší, ale i tak to stálo za to.

Navíc i zde jsme potkali pár veteránů. 

Ten druhý byl dokonce v pohybu.

Jo a zjistil jsem, že z těch dešťů se mi do rámu kola někudy dostal asi litr vody. Občas to někde ukáplo a po podrobnějším prozkoumání jsem zjistil, že to i šplouchá. Po dlouhém přemýšlení jsem přišel na to, jak vodu vylít a skutečně jí bylo hodně a celou dobu ji vláčíme s sebou...