43. den: Mariefred - Katrineholm

Po úspěšném včerejším přemlouvání, abychom se mohli usadit v "obsazeném" kempu, dorazili ještě dva cyklisti, jeden Fin a druhý Švýcar. Oba prošli stejnou procedurou a také se vešli. Navíc kemp zas tak plně nepůsobil, možná je to taková místní hra, aby člověk zaplatil vysoký poplatek a ještě byl vděčný. 

Ráno jsme vyrazili po komlpikovanĕ plánované trase, kde jsme se snažili co nejvíce vyhnout frekventované silnici a přitom její délku moc nenatahovat. Hlavně dopoledne jsme projížděli stěrkovými a také kopcovitými cestami, kde ale stále bylo co obdivovat.

Nejvíce mě ovšem překvapila série zpomalovacích retarderů, to bych na lesní cestě fakt nečekal. 

Nechtělo se nám z trasy odbočit ke kilometr vzdálené restauraci, takže jsme si u kruháče snědli žlutý meloun a jeli dál. 

I přes veškerou snahu občas značená cyklostezka stejně vedla silnicí se středovým svodidlem, takže to dnes byl celkem náročný přesun. 

Jako "odměnu" jsem si na pozdní oběd dal hamburger a Lenka se přejedla těstovin, takže zbytek dnešní trasy naříkala. 

Zatím nemáme rozhodnuto, kudy zítra, protože trasa má mít víc jak 100 km a přitom je cestou jen jeden malý obchod. Žádná restaurace, dokonce ani pizza.

42. den: Stockholm - Mariefred

Po včerejší prohlídce Stockholmu jsme si dnes trochu přispali, ale i tak jsme po vyproštění kola ze zazahrádky hotelu celkem brzy vyrazili na cestu. Po chvíli mi došlo, že jedu podle čtvrteční trasy zase zpět na sever. Naštěstí jsem to zjistil v místě, kudy jsme měli stejně jet, takže se nic nestalo.

Na prvním mostě jsme museli počkat až se most sklopí, asi tam plula loď. To ale nebylo z našeho místa vidět. 

Kolem oběda jsme stále ještě byli ve městě a vypadalo to, že se odtud nevymotáme. Po skoro 20 km konečně příroda a žádný člověk..

Podle předpovědi mělo být slunečno, ale byli jsme vděční, že z těch mraků jen ukáplo a nepršelo. 

Oběd byl až v dalším městě, už jsme rezignovali a šli do pizzerie na obědové menu, které ale v sobotu neměli. Kuřecí gril byl nakonec nad očekávání výborný. 

Cestou se krajina vůbec nepodobala tomu, co jsme poslední týdny viděli, ale větší překvapení bylo nakonec na cykloztezce podél tratě. Koleje byly nějak blízko sebe, takže když jsme zaslechli vlak, bylo jasné, že to bude něco speciálního. 

Po focení jsme vlak dojeli a chvíli si mávali s cestujícími. 

Kemp byl kousek za pěkným turistickým městem Mariefred.

Na recepci kempu se zeptali, jestli máme rezervaci, že jsou úplně plní. Vypadalo to, že budeme muset jet jinam, ale tvářili jsme se tak utrápenĕ, že po chvíli nám nějaké malé místečko přidělili a dokonce se jim to podařilo zadat do systému, takže jsme vděčně zaplatili dost drahou cenu za jeden malý stan...

41. den: Stockholm

Už hodně dlouho se těšíme na odpočinkový den ve Stockholmu. Konečně jeden den bez šlapání do pedálů. 

Prohlídka města začala docela slibně, staré město je malebné s úzkými uličkami. 

Prohlédli jsme si královský palác ze všech stran

a také navštívili jedno muzeum s volným vstupem (díky za radu).

Potom jsme ale začali hledat něco k jídlu a idylka byla fuč. Turistické centrum je úplně stejně jako v Praze jedna velká past na peněženky turistů. 

Nakonec jsme si dali předraženou mini bagetu a to jen proto, že nám bylo trapné si nic nekoupit.

Následovala prohlídka asi nejvíce nám doporučovaného muzea jedné plavby neschopné lodě. 

Pokud se na ni budete chtít také podívat, pozor na to, že není v muzeu vraků, jak jsme si my mysleli. Naštěstí před zaplacením vstupenky jsem se zeptal a nebylo mi trapné odejít jinam.

Cestou zpět jsme udělali ještě pokus s kavárnou, ale nakonec jsme si koupili zákusek v supermarketu a kafe si udělali z našeho instantního kapučína.

Posezení v hotelové zazahrádkce nám vylepšilo náladu, ale stejně už se těšíme, jak zítra vyjedeme z města mezi pole a lesy.

40. den: Uppsala - Stockholm

Večer jsem ve stanu odpadnul ještě dřív, než jsem si stihnul zapnout spacák, takže jsem se ve tři vzbudil zimou a do rána už jsem se nezahřál. Počasí naštěstí začalo vypadat letnĕ, takže během dopoledne si Lenka sundala bundu, ale já potřeboval větší dávku slunečního záření...

První zastávka byla v nejstarším švédském městě Sigtuna.

Zde jsme kromě prohlížení zřícenin také zašli na trochu dražší oběd, holt je to tady turistická atrakce.

Další trasa už rychle změnila kulisy z lesů a polí na městské aglomerace, takže místo kochání se okolím jsme řešili tlačítka na křižovatkách a záludné cyklopruhy. Když už jsme se trochu otrkali, přišla nějaká objížďka či aspoň průjezd stavbou a už jsme zase byli ti venkovani, kteří se neorientijí v džungli velkoměsta. 

Náš low-cost pokoj bez okna nakonec má aspoň ve stropě otvor s denním světlem, jenže nad námi někdo občas běhá a dupe.

Tandem jsme na dva dny umístili na hotelovou zazahrádku, tedy až po tom, co jsme jej protáhli točitým schodištěm. 

Snad ho v sobotu zase nějak dostaneme odsud ven.

39. den: Sala - Uppsala

V noci už začíná být docela tma. Asi je to způsobeno částečně naším přesunem k jihu a nejspíš také datumem, který se pomalu od nejdelšího dne sune k rovnodennosti.

Kromě tmy jsme měli také lehký noční déšť, ale stan stihl ráno uschnout a kolo bylo pod střechou v místě, kde se konají nedělní venkovní bohoslužby, snad jsme tím nikoho neurazili.

Také jsme si v kempu mohli pořádně prohlédnout přístřešek pro přespání, který je hlavně v Dánsku častým útočištěm cyklistů nebo turistů obecně. 

První úsek dnes vedl po štěrkové cestě mezi malými vesničkami, kde jsme měli dost času pozorovat traviny a jiné květiny podél cest, které se také proti severu výrazně změnily. 

Oběd jsme dnes málem neměli, protože jsme opovrhli pizzerií a spolehli se na poslední hospodu na cestě, která ale byla zavřená. 

Naštěstí ve vedlejší kavárně "vařili", takže nám udělali fish and chips a ještě jsme si po obědě dlouho povídali s příjemným majitelem.

Sightseeing Uppsaly se úplně nevyvedl, protože v centu města probíhala mezinárodní soutěž v orientačním běhu. Všude bylo spousta lidí (i z Čech) a hodně cest bylo zavřených.

Po postavení stanu jsme se ještě vydali do Staré Uppsaly, kde jsou sídla ještě z doby před Vikingy. 

Jsou tam samozřejmě i novější památky, ale muzea už byla zavřená, takže jsme mohli z venku obdivovat jen pár budov.

38. den: Hedemora - Sala

V noci se vypršelo, takže jsme se probudili do slunečného rána. Sbalili jsme vyprané oblečení a hurá za dalšími zážitky. 

Před námi stále pršelo, takže jsme jeli po čím dál mokřejších silnicích i stěrkových cestách. 

Místo aby nás honil déšť, honili jsme tentokrát my jej a vyhráli jsme... Naštěstí to byla jen krátká přeháňka, takže stačila nepromokavá bunda a kraťasy na slunci brzo uschnuly.

Cestou se začaly rojit další historická auta.

Takže to nejspíš nebyla jen náhoda, ale nějaký závod spolehlivosti. 

Vyfotili jsme zase nějaký kostel a tentokrát i jedno nádraží.

Protože dnes byl průjezd větším městem už v 10 hodin, vypadalo to na studený oběd, ale časem jsme si spočítali, že pokud dnešních cca 70 km ujedeme bez odpočinku, stihneme oběd v cílovém městě Sala.

Únava se podepsala i na psychice, protože když jsem zastavil u první reklamní cedule na obědové menu, začala Lenka skoro křičet, že je to zase pizza a že raději pojedeme do centra, kde má v mapě dvě restaurace a aspoň jedna určitě pizza nebude.

Měla pravdu, pizza byla jen jedna z nich, ale bůh ví proč, nechtěla se přesto dnes u jídla fotit...

Po ubytování v kempu (=stavění stanu) jsme vyrazili na prohlídku místní atrakce-dolů na stříbro. 

Měděný důl včera byl sice větší, ale i tak to stálo za to.

Navíc i zde jsme potkali pár veteránů. 

Ten druhý byl dokonce v pohybu.

Jo a zjistil jsem, že z těch dešťů se mi do rámu kola někudy dostal asi litr vody. Občas to někde ukáplo a po podrobnějším prozkoumání jsem zjistil, že to i šplouchá. Po dlouhém přemýšlení jsem přišel na to, jak vodu vylít a skutečně jí bylo hodně a celou dobu ji vláčíme s sebou...

37. den: Falun - Hedemora

Mělo nám pršet už od půlnoci, takže když jsme se ráno probudili a stan byl suchý, neváhali jsme a rychle vše sbalili.

Při snídani jsme oprášili polštinu s našimi kempovými sousedy a potom už rychle na prohlídku města

a muzea těžby mědi. 

Muzeum bylo zajímavé a docela rozsáhlé, se spoustou strojů, zde například třídíli rudu od hlušiny už osmileté děti.

Lenka podle mapy našla obědovou restauraci, spíše tedy jídelnu, kde neměli mít ani pizzu, ani kebab, takže jsme měli radost, když jsme zjistili, že tam skutečně vaří a navíc docela levně. 

Následoval zrychlený odpolední přesun do hostelu, kde si dnes vypereme a navíc přečkáme v suchu noční deště, kterým jsme dnes jako zázrakem ujeli.

Okolní krajina se docela promĕnila, lesy už nejsou všude, ale kromě luk se stády krav či koní se čím dál častěji objevují pole s obilím. 

Odpoledne jsme pěšky zašli nakoupit a dopřát si trochu sladkostí.

Sice jsme cestou zpět už malinko zmokli, ale stálo to za to, navíc večer si uděláme vajíčka se slaninou, takže dnes jsou gastronomické zážitky velmi intenzivní. 

36. den: Ockelbo - Falun

Dnes jsme se probudili do krásného dne, navíc vyspinkaní do růžova, protože jsme si zaplatili levnou a přitom nadstandardnĕ vybavenou chatičku. 

Kvalita i ceny kempů se velmi liší a zatím nejlepší zkušenost máme s karavanovými kluby.

Dnešní cesta byla docela dlouhá, ale hlavně kopcovitá, takže absence restaurace na trase měla kromě skromného oběda

i problém s vydrží baterií. Nakonec druhá baterie vydržela až ke kempu, ale museli jsme přípomocí docela šetřit. 

Jinak nákup salámu a sýru k obědu proběhl tradičně v supermarketu u čerpací stanice. 

Cestou jsme kromě lesů a jezer

potkali také nějaká muzea, ale bohužel jsme se museli spokojit jen s prohlídkou exteriérů, protože veškeré informace byly jen švédsky.

Nicméně od prvního dne jsme si všimli, že Švédové si oblíbili stará velká auta, zejména z Ameriky, takže pro většinu chlapů je jízda po místních silnicích jedna velká muzejní expozice. 

Po příjezdu do Falunu si nelze nevšimnout skokanských můstků. 

35. den: Enånger - Ockelbo

Pozdě večer se v kempu objevil autobus z Břeclavi, takže v kempu začala výrazně převládat čeština, než jsme se ale ráno připravili k odjezdu, autobus už byl pryč, takže ani pořádně nevíme, co to bylo za výpravu. 

Počasí se dnes pomalu vylepšovalo, až do nádherného slunečného a teplého odpoledne (21°C).

Vypadalo to podle mapy, že dnes teplý oběd nebude. Když se u cesty zjevila pizzerie, tak jsme rychle zapomněli, že je nemáme rádi a dali jsme si netradičnĕ vypadající pizzu Vulcano.

Panoramata už přestáváme fotit, tak nějak už nám to tu přestalo připadat neobvyklé. 

Cestou jsme si málem dali kafe, protože už dlouho dopředu byla na mapě jeho ikonka, ale tak nějak to nebyla kavárna, spíš tam probíhalo nějaké sousedské posezení a prodej a za kafe se platilo hotově, ale my jsme se zatím bez švédských peněz obešli...

Taky jsme zde asi pochopili, co to je Loppis, což vídáme často podél cesty napsané. Zde to bylo něco mezi prodejem historických či rukodělných předmětů a výstavou umění.