74. den: Wittenberge - Tangermünde

Po opravdu chladné noci na ucházející matraci chvíli trvalo, než jsme byli schopni další jízdy. Dopoledne jsme měli pocit, že jsme už u nás na Moravě, přesněji v okolí Kroměříže. 

První cíl byl Istanbul (bistro).

Následovala prohlídka města Havelberg u řeky Havel.

Odpoledne jsme opět využili přívoz a přejeli Labe.

Cesta vedla malebnými vesničkami. 

Kemp jsme našli v Tangermünde,

kde jsme si večer zašli na velké kafe s mlékem.

Bohužel kvůli jazykové bariéře to nakonec bylo dvojité kafe s malou smetanou, tak snad nám oči nevylezou z důlků.

Navštívili jsme Grétu Minde.

A zbytek energie jsme vypotřebovali jízdou na oslíkovi.

73. den: Hitzacker - Wittenberge

Při večerním plánování dnešní trasy byl opět problém najít vhodné místo k obědu. Nakonec jsme museli přejet na druhý břeh Labe,  kde kromě jídla byla i zajímavá pevnost.

Měla tvar pětiúhelníku a protože zrovna začalo pršet, zaplatili jsme si i vstup do muzea.

Kromě informací o pevnosti samotné mě tam zaujala i expozice o železné oponĕ, která byla až u pevnosti.

Sice jsme se tam zdrželi déle, ale díky tomu jsme nejen nezmokli, ale také nám více chutnal levný oběd. 

Odpoledne jsme stylově jeli mezi ploty,

vyfotili jsme si podivnou sochu, asi to byla smrtka...

a vylezli jsme si na rozhednu udělanou z hlídkové věže,

odkud jsme mohli ještě lépe vidět to, na co koukáme už několikátý den.

72. den: Stove - Hitzacker

Dnes bylo všechno nějak jinak. Už jen to, že jsme měli hráz z jiné strany, než tomu bylo dosud.

Také větrné mlýny byly jiné. 

Ovečky jsme potkávali už jen za plotem a jednou s nimi byl navíc ostrý pastevecký pes.

Kvůli absenci levné obědové restaurace jsme museli přejet na hezčí pravý břeh Labe.

Oběd byl sice levnější, ale také trochu skromnější. 

První rozhledna byla ještě v pořádku,

ale u té druhé v nás zatrnulo...

Už jsme na území bývalého NDR! Rychle na přívoz, ať se dostaneme na tu pravou (levou) stranu Labe. 

Oba následující přívozy byly mimo provoz, že by náhoda?

Nakonec nám k emigraci do SRN pomohl převaděč s malou lodičkou.

Zde už bylo vše v pořádku. 

Na uklidnění jsme si v první kavárně dali spoustu dobrot.

Nakonec jsme úplně náhodou objevili útulný bio kemp, kde sice nejsou místa pro stany, ale můžete si zaplatit malou, menší nebo úplně nejmenší chatičku. 

Vše tu je na solární panely, mají i nabíječku na elektrokola, erární šampon krásně voní, prostě jak už jsem psal v úvodu: všechno je dnes nějak jinak.

71. den: Kollmar - Stove

Včera jsem se dokopal k výměně předního pláště. Nový jsem koupil už ve Švédsku, ale byl tak drahý, že jsem si ho ještě chvíli šetřil. No a první, do čeho jsme s novým pláštěm vjeli, byla úplně pos*aná cesta od oveček. 

Cestou jsme přejížděli dva přítoky Labe, po kterých mě navigace nechtěla routovat a navrhovala mi 10km objížďku. 

Z počátku byla trasa na pohodu,

ale věděli jsme, že to nepotrvá dlouho. Jednak se nám do trasy zase připletla nějaká akce, protože jsme měli silnici často zablokovanou hasičskými vozy, sanitkami, policejními hlídkami a jedním vrtulníkem. Všechno jsme překonali a za odměnu jsme si dali typické německé jídlo. 

Potom přišel průjezd druhým největším německým městem. 

Nejhorší byl dlouhý úsek, kde oficiální labská cyklotrasa vede po úzké pěší zóně se zákazem jízdy na kolech. Ocitli jsme se v pasti s pomalu jdoucími turisty, které nešlo obejít a z trasy nevedla žádná úniková cesta. 

Následný průjezd nádherným přístavem nebyl v nedělní odpoledne o moc jednodušší, 

takže jsem se velmi brzo začal těšit, až zase město skončí. 

Kousek před kempem jsme už měli jen jeden přívoz a jinak to zase byla jen klidná cesta přírodou. 

70. den: Meldorf - Kollmar

I když to včera večer vypadalo na déšť, ne-li bouřku, nekápla ani kapka a domluvený přístřešek na kolo jsem nemusel použít. 

Dopoledne jsme dorazili k Labi, které nás dovede až do Čech. 

Schválně jsme si trochu zajeli, abychom se dostali na nejposlednĕjší dostupný pravý břeh. 

Zvažovali jsme přejet i na levý břeh, kde teče Labe až do Cuxhavenu, ale trajekt tam už od loňska nejezdí, 

takže bychom museli jet proti proudu a potom se po druhém břehu vracet, navíc bychom následně z Cuxhavenu jeli stejnou cyklostezkou zpět. 

Místo toho jsme se svezli jiným přívozem přes jeden z přítoků.

I kolem Labe se pasou stovky ovcí. 

Naštěstí je zde zatím méně bran, které musí cyklisté otevírat. 

Stále jsou zde domy podobné těm dánským, 

ale postupně převládají domy s klasickými střechami. 

Na oběd už jsme cíleně jeli do čínského bistra. 

Dali jsme si smaženou kachnu a nealko pivo.

Bydlíme v kempu hned u břehu Labe, takže můžeme pozorovat spustu zajímavých panoramat.

69. den: Husum - Meldorf

I dnes jsme potkávali ovce, ale už to bylo v akceptovatelném množství. 

Vylezli jsme si na jednu rozhlednu

a po obědě 

jsme se prošli po placeném mostě 

na nádhernou písečnou pláž přímořských sirných lázní v Sankt Peter-Ording.

Cestou do kempu jsme také narazili na cyklistické schody, raději jsme kolo tlačili, ale dokážu si představit, že se po nich dá vyjet nahoru.

Bylo to u vysoké přímořské hráze, která byla zpevnĕná asi asfaltem. Stále zde sálalo horko, i když už slunce moc nesvítilo. 

Jsme teprve druhý den v Německu, ale už jsme několikrát zaznamenali výrazně nižší ohleduplnost k cyklistům a to jsme v Dánsku nejčastěji potkávali stejná německá auta, jako jsou zde. Jak je možné, že přejetím státní hranice se z tolerantních řidičů stanou bezohlední piráti silnic?